Dvěma zdaleka nejznámějšími druhy šelem jsou bezpochyby ty kočkovité a psovité. I děti je od sebe dovedou rozeznat a také znají jejich charakteristické znaky, jako jsou například zatahovací drápy u koček či vynikající čich psů. Je také jasné, že oba druhy vzhledem ke svým odlišnostem také rozdílně loví.

Psovité šelmy loví obvykle ve smečce. Počet jejích členů se mění nejen druh od druhu, ale také podle ročního období. Zvláště v zimě, kdy je kořisti méně, se sdružují do větších skupin. Jejich výhodou je přesná koordinace lovu, díky které mohou složit i kořist mnohem větší, než jsou oni sami. Zdaleka nejznámější jsou v tomto ohledu vlci, avšak nejúspěšnější jsou afričtí psi hyenovití.

Samozřejmě existují i solitární psovité šelmy. V našich končinách je to typicky liška. Ty žijí samy a setkávají se pouze v době páření. Poté se jejich cesty opět rozejdou. I proto mají hned několik adaptací, kterými se od ostatních psovitých odlišují, především pak nízké, dlouhé tělo a atletické schopnosti, které si v ničem nezadají s kočkou. Lišky většinou loví hlavně menší kořist.

I to mají společné s kočkovitými šelmami. Zatímco psi loví štvaním, a jsou tedy výbornými běžci na dlouhou trať, kočky jsou lovci ze zálohy. Svou kořist nestopují, namísto toho čekají v úkrytu i několik hodin, než přijde dostatečně blízko.

Zde jim pomáhají nejen jejich skvělé smysly, především pak zrak a sluch, ale také jejich atletické schopnosti a také to, že dovedou obratně šplhat po stromech. Vzhledem k tomu, že loví samy, se specializují především na menší kořist, jako jsou drobní hlodavci či ptáci.

I tady ale najdeme výjimky, jako jsou africké velké kočky. Ty loví hlavně středně velké býložravce, jako jsou antilopy či zebry. Také nejsou všechny solitární – například lvi loví ve smečce. I obyčejné domácí kočky jsou však velmi úspěšnými lovci.

Který způsob je lepší? To se nedá zhodnotit. Oba mají své pro a proti, a jejich uživatelé jsou tomu přizpůsobeni. Oba také dosahují poměrně vysoké úspěšnosti, a to je to hlavní.